Kdy?

23. března 2013 v 18:27 | Gabriela
Tak jo, je to tu, zveřejňuji tu svou první povídku. Přiznám se, že jsem ji napsala už tak před 2 nebo 3 roky. Zveřejnila jsem ji i na jiném blogu, tak možná jste ji už četli. Vzhledem k tomu, že je tak stará, je o One Direction. Tak se djete do čtení a doufám, že se vám bude líbit :)



Je konec…Nedokážu pochopit, jak jsem to mohla udělat. Vždyť ho miluji! Ten jeho pohled nikdy nezapomenu. Zračila se v něm nechápavost, láska, smutek, ale hlavně jsem ho viděla poprvé v životě brečet. Stál přede mnou, měl svěšená ramena a ani se nepokoušel odtrhnout zrak od mých očí. Oba dva jsme se na sebe dívali a postupně nám ukapávaly slzy. Nechtěla jsem to skončit, tento krásný rok a půl plný smíchu a bláznivých chvil, ale zároveň také slz, utrpení, ponížení. Snažili jsme se to všechno přehlížet, ale věděli jsme, že to jeden z nás nezvládne. Bohužel ten slabý článek jsem já.
Byl vtipný, hodný, milý, slušný, pěkný……Bohužel i slavný. Jakmile média zjistila, že má novou přítelkyni, okamžitě mi začaly chodit výhružné zprávy na facebooku, twitteru, dokonce si našli i moji adresu a posílali mi ne moc slušné dopisy. Všechno jsem to snášela, i když to zní absurdně, za chvilku jsem se s tím naučila žít. Překousla jsem i to věčné fotografování, kamkoliv jsme šli .
Jednou nastal zlom. Ten den si pamatuji jako dnešek. Šla jsem zrovna ze školy, když v tom mě začaly pronásledovat fanynky tak, až jsem musela utíkat. Celá udýchaná jsem upalovala, co mi síly stačily. Po pár minutách prohánění na mě začaly házet všelijaké odpadky, vejce, flusaly na mě. Nechápala jsem to. Rychle jsem doběhla domů a zavolala mu. Okamžitě přijel a po celý zbytek dne i druhého dne, kdy si celý svět mohl na internetu a v novinách prohlížet moje ponižující fotky, mi byl oporou. Seděli jsme v ložnici na zemi a on mě pevně svíral v náručí, i tak můj pláč neustával.
Od toho dne jsem se pomalu bála vylézt ven na ulici. Měla jsem strach a i za několik měsíců, kdy jsme se o tom už nebavili, jsme oba dva cítili, že to ve mně pořád je a vnitřně mě to hlodá. Ho také. Dělal si o mně starosti jako nikdy předtím, bral si to za vinu. Tisíckrát jsem mu mohla říkat, že za to nemůže, ale on si pevně stál za svým. Pravda je, že i nadále jsem neměla klid od dotěrných fanoušků a čím víc se to zhoršovalo. Na nic jsem se nesoustředila, zhubla jsem. Avšak i nadále jsem s ním byla, protože jsem ho milovala a doufala, že ta nenávist vůči mně jednou opadne, i když v hloubi duše jsem věděla, že se tomu tak nikdy nestane.
Dnes jsem to prostě už nevydržela. Po dalším maratonu, jak jsem nazvala mé pronásledování fanoušky, jsem už dál nemohla.
Stále jsme stáli naproti sobě a mlčky se sledovali.
"Mrzí mě to," prolomila jsem ticho.
"Mě taky," chytil mě za ruku a propletl si mé prsty se svými. "Miluji tě."
"Já tebe taky," řekla jsem. Naklonil se ke mně a naposledy mě políbil. Bylo to tak krásné, nechtěla jsem, aby to někdy skončilo. Bohužel skončilo. Odtáhli jsme se od sebe a sklopili hlavy.
"Nialle?"
"Hm?"
"Už nikdy nepotkám tak skvělýho kluka, jako jsi ty."
"A já nikdy nepotkám tak okouzlující dívku jako ty," probodl mě svýma modrýma očima. "A ani nechci."
S těmito slovy odešel. Už dávno se za ním zaklaply dveře, ale já jsem stále stála na stejném místě a polykala vzlyky. Nevěděla jsem, co mám dělat, další dny bez něho mi připadaly neskutečné. Stále jsem doufala, že si odemkne svými klíči dveře a objeví se ve dveřích….Ale to se už nikdy nestalo.
Po pár týdnech jsem pořád chodila jako tělo bez duše, zaměřovala jsem se hlavně na školu, ale nešlo to. Pořád jsem ho vídala v televizi, novinách, na internetu, pořád o něm někdo mluvil. Jenom při jeho jméně se mi valily slzy do očí. Na fotkách se usmíval, vypadal, jakože ho nic netrápí…Nevěděla jsem, co si o tom myslet. Přemýšlela jsem, jestli trpí stejně jako já a do kamer a fotoaparátů se pouze přetvařuje, nebo jestli na mě už zapomněl. Ať tak, či tak, fanynky byly spokojené. Už mi nepsaly, nepronásledovaly, dělaly, jakoby žádná Melanie Black neexistovala.
Přišlo mi pouze pár lítostivých dopisů od fanynek, které mě měly rády a nevadila jsem jim. Těch dopisů bylo doopravdy pár.
Je čtvrtek. Žádný významný den, ve škole máme ředitelské volno a já sedím u počítače a dívám se na nové fotky Nialla. Vím, že bych se na ně vůbec neměla dívat, ale nemůžu si pomoct, chci ho aspoň na fotkách vidět. Jakmile si přečtu diskuse o tom, jak je báječný a nádherný, nevydržím to a jdu se projít. Zamířím do parku, kam jsme vždycky chodívali spolu. Drželi se za ruce, lízali zmrzlinu a seděli vždy na lavičce pod krásnou rozkvetlou jabloní. Když projdu okolo té lavičky, sedí tam jiný zamilovaný pár, který se zrovna líbá. Začnou mi stékat slzy při vzpomínce, jak jsme se i my zde líbali. Rychlostí blesku projdu okolo a až po několika metrech zpomalím. Najednou se zaseknu. Kousek přede mnou jde Niall v kapuci a se sklopenou hlavou. I když mu nevidím do obličeje, poznám ho. Poznala bych ho, i kdybych byla slepá. Zatímco já stojím jako přibitá na místě a pozoruji ho, on stále jde a až po chvilce zvedne hlavu a také se zarazí. Oba dva zase stojíme naproti sobě a oba dva zase mlčíme. Nemohl si nevšimnout mých slz. Hypnotizuje mě pohledem a já jeho. Nedokážu to popsat. V tu chvíli cítím motýlky v břichu a zároveň strašnou bolest v srdci, neboť vím, že už nikdy nebude můj…..A já jeho. Tohle zjištění bolí. Potvrdí se mi to během sekundy, protože k němu přiběhne houf fanynek, které se s ním chtějí vyfotit. Chvíli je zaskočený, ale potom nahodí svůj typický úsměv a ochotně s nimi pózuje. Nevydržím to, rozbrečím se jako malá holka, sklopím hlavu a pokračuji v cestě…Je mi jedno, že do mě ty holky žduchají, ať uhnu. Jdu dál a nic mě nezajímá, jenom potřeba se vybrečet z té strašné rány v srdci. Nevím, jestli se za mnou aspoň podíval a radši to ani nechci vědět.
Teď mi to došlo. Prostě musím přestat ho milovat, jinak to bude můj konec. Ale podaří se mi vůbec odmilovat se? A pokud ano, tak kdy?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 *Evush* *Evush* | Web | 24. března 2013 v 9:10 | Reagovat

Och, je to prekrásne! :O Vážne, vážne sa mi to páči :) Prosím si ďalšiu!♥

2 Tanya Tanya | Web | 26. března 2013 v 18:25 | Reagovat

woow! je to úžasné! ♥

3 BillySturi BillySturi | E-mail | Web | 3. března 2017 v 14:38 | Reagovat

wh0cd363056 <a href=http://cialisgeneric2017.com/>Cialis Generic</a>

4 Mkaaaling Mkaaaling | E-mail | Web | 25. července 2017 v 6:11 | Reagovat

8i2f65fqwfuw87dc7h

<a href="http://google.us">google</a>

<a href=http://google.us>google</a>

cnnxjw5pp4lpode4hq

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama