The end...

12. dubna 2013 v 21:44 | Gabriela |  Just like that...
Zase jednou jsem napsala tak trochu lehce depresivní povídku :) Když jsem to dala číst kámošovi, zeptal se mě, jestli jsem nějak psychicky narušená, čemuž jsem se zasmála :D Nemyslete si to o mně, prostě ráda píšu takový styl povídek a popravdě, nějaký veselý povídky mi moc psát nejdou. Doufám, že se vám bude líbit :))


Šla jsem. Nevím kam, prostě jsem šla. Noční vítr mi rozfoukával vlasy a já se marně snažila je zklidnit. Ve stínech stromů jsem už několikrát zahlédla bojácné oči zvířat, pro které jsem byla vetřelec. Došla jsem až do tohoto lesa, který skýtal neuvěřitelným počtem zvířat, květin a překvapení. Bylo tu nádherně. Zastavila jsem se uprostřed rozlehlé planiny, kolem níž se tyčilo snad na sto stromů. Vzhlédla jsem nahoru - měsíc mi svítil na cestu a jasně se na mě usmíval. Musela jsem se také pousmát. Kdo by čekal, že mi nenáhlá noční nálada tolik zvedne náladu? Ani já jsem netušila, že se někdy budu smát. Ne! Už zase na to začínám myslet. Nemůžu! Okamžitě jsem sklopila zrak a hledala co nejbližší východ z tohoto temného lesa. Došla jsem na odlehlou louku, kde uprostřed byla jakási velká díra. Přišla jsem blíž - byl to obrovitánský rybník, zřejmě velmi hluboký. Došla jsem ještě blíž - uslyšela jsem žáby a kolem mě poletovali komáři. To není ale to, co mě tak zaujalo. Na druhém břehu se tyčila seschlá vrba. Bylo to tak symbolické. Najednou jsem v té vrbě uviděla celý svůj život. Vykvetla jako symbol lásky, poté byla rozkvetlá a krásná, ale nakonec přece jenom nastal její čas a ona začala pomalu usychat. A takhle tady usychá už pěkných pár let. Slzy hořkosti mi stékaly po tváři. Jak se mi to jen mohlo stát?! Jak jsem mohla klesnout až na takové dno?! Nechápala jsem to. Nechápala jsem nic ve svém životě. Jak bych mohla - vždyť mi pořád říkali, že nejsem ani schopna pochopit, kolik je 1x1. Klekla jsem si na promáčenou zem, zřejmě dnes odpoledne pršelo, a jen tak jsem dala průběh svým slzám. V paměti se mi najednou ocitla vzpomínka, na kterou jsem chtěla zapomenout:

"Kam si myslíš, že jdeš?" zařval na mě táta, když jsem se v předsíni obouvala. Zarazila jsem se. Kam bych asi tak šla? Do školy.
"No přece do školy," řekla jsem potichu. Bála jsem se ho. Nebylo by to poprvé, co by na mě takhle začal křičet a potom se to zvrhlo na něco horšího…
"No ale dneska nejdeš! Musíš mi pomoct! Matka si zase vychlastala mozek a já neumím vařit! A kdo se postará o Jessicu? Nemám čas starat se o takovýho parchanta! Dneska prostě zůstaneš doma!"
"Ale tati, už zase? To je už popáté za tento měsíc! Mám čím dál víc zameškaných hodin a učitelům to už leze na nervy! Já prostě musím do školy!" práskla jsem kabátem o zem.
"Co si to dovoluješ takhle se mnou mluvit?!" vlepil mi jednu facku. Než jsem se nadála, přiletěla mi další z druhé strany.
"Zůstaneš doma!!! Je ti to jasný?!?!" zařval na mě, celý rudý v obličeji.
"Ano," souhlasila jsem a začala se vyzouvat jako slušná holčička. Ten den jsem musela uvařit, uklidit, starat se o svoji malou sestru Jessicu a ještě o moji matku s hroznou kocovinou. Můj otec mě zbil ještě několikrát, jen tak, musel se přece na někom vybít vztek. Tehdy jsem neměla ráda svůj život, ale tehdy jsem ho začala nenávidět…
Pořád jsem brečela nad hořkostí svého života, už jsem na tomto světě prostě nechtěla dál být. Celá opuchlá a černá od rozpuštěných líčidel, jsem se dlouze zadívala na temný rybník. Pomalu jsem se zvedla a šla jako zmanipulovaná směrem k tomu rybníku. Zastavila jsem se těsně na okraji. Podívala jsem se na měsíc - už se na mě nesmál, pouze na mě smutně hleděl a čekal, jestli to udělám. A já to udělám. Naposledy jsem se podívala na krásnou panenskou přírodu kolem mě a skočila do rybníka. Plavat jsem uměla, ale já nechtěla. Chtěla jsem skončit. Skončím. Pomalu jsem se topila, cítila jsem čím dál víc vodu v mých plících, chtělo se mi křičet, brečet, ale místo toho jsem pouze snášela tu ukrutnou bolest a čekala. Jdu na jiný svět. Sbohem, můj nešťastný pozemský živote.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lilly Lilly | E-mail | Web | 12. dubna 2013 v 22:05 | Reagovat

Pekná :)

2 Gabriela Gabriela | Web | 13. dubna 2013 v 21:50 | Reagovat

Děkuji :)

3 *Evush* *Evush* | Web | 14. dubna 2013 v 8:22 | Reagovat

Úplne úžasná! :O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama