Raped

30. května 2013 v 23:21 | Gabriela |  Just like that...

Dívka potichu usedla na židli v temné místnosti a potají doufala, že ji nikdo neuvidí. Doktor Rychlý si jí ovšem všiml. Dívka tikala vystrašenýma světle modrýma očima po místnosti. Jak těmto nádherným očím mohl někdo ublížit, pomyslel si doktor, už navždy bude poznamenána činy svého otce.

Doktor měl sto chutí vstát, podat jí pomocou ruku, pomoc jí zapomenout na všechny starosti, na všechny nechutnosti, které prožila.
"Aničko?" snažil se s ní navázat oční kontakt. Dívka mu pohlédla do očí, její tělo se začalo chvět.
"Takhle mi říkal táta," začala panikařit.
"Dobře, dobře, tak já ti budu říkat třeba Anno, dobře?" snažil se zamést vzpomínky na jejího otce.
"Dobře," řekla se sklopeným výrazem. Doktor Rychlý se rychle nadechl a začal vést dialog nebo v to aspoň doufal: "Poslouchej Anno, musím si s tebou popovídat o tvém otci. Vím, že o tom nechceš mluvit i mně je to velmi nepříjemné, ale musíme to udělat," čekal na její reakci. Celá zrudla, začala se klepat a její oči se zaleskly pod tíhou slz.
"Nenuťte mě," poprosila ho plaše a potichu začala usedavě brečet.
"Musím. Vím, že je to pro tebe těžké," nejradši by si za to nafackoval, nechtěl ji do toho nutit.
"Dobrá," rozhodla se po půl hodině a otřela si oči.
"Jseš si jistá?" zeptal se naposled. Podívala se na něj pohledem, který přímo křičel o pomoc. Odhodlaně ale přikývla, zavrtěla se na židli a čekala na první otázku.
"Kdy tě začal tvůj otec znásilňovat?"
"Bylo mi třináct," vysoukala ze sebe.
"Jaký byl první...impuls?" Kdy si začal všímat tvého těla?"
"Od malička mě plácal jen tak po zadku, ze srandy. Nikdy mi to nevadilo, ale jednou v létě, když jsem měla plavky, plácl mě po zadku a potom mi zajel rukou do plavek," rozbrečela se. Chtěl za ní jít a obejmout ji, ale věděl, že by se lekla. Už nikdy nebude schopna dotknout se mužského těla. Vždycky už bude vyplašená.
"Jak to pokračovalo dál?" zhluboka se nadechl. I pro něho to bylo moc.
"Potom...Když jsem se vždy večer koupala, přišel za mnou a prostě se na mě díval. Strašně mi to vadilo. Začala jsem se tehdy zamykat, ale to normálně začal bušit na dveře a křičel na mě, že jsem kurva," vzdychla. Zřejmě už neměla zásobu slz. "Jeden den jsme byli sami doma. Domluvila jsem se s kamarádkami večer na oslavu, a tak jsem si chtěla vyzkoušet pár šatů . Právě, když jsem byla pouze ve spodním prádle, vlítl do pokoje. Strnula jsem strachem a on strnul zřejmě úžasem. Potom... Potom na mě skočil." Bože. Muselo to být pro ni hrozné.
"Chtěl po tobě nějaké speciální požadavky?" polkl. Hnusilo se mu bavit se s tak mladou dívkou o sexu.
"Ze začátku ne. Prostě normální. Ale potom chtěl po mně různý nechutný polohy, tahal mě za vlasy, mlátil mě," rozbrečela se. "Nenuťte mě už prosím!" poprosila ho. Bylo mu jí líto.
"Tak dobře. Děkuji ti, že jsi byla ochotná mi o tom povědět," vstali a on k ní natáhl ruku k potřesení. Podíval se na dlaň, která určitě byla vlídná a vstřícná, ale ona ji nemohla stisknout, stále jí připomínala u nechutnou obří ruku, která po ní šmátrala. Podívala se na něho s omluvným výrazem, zavrtěla hlavou na nesouhlas a bez jediného slova odešla. Doktor se posadil zpátky na židli a přemýšlel o životě, ostatně tohle dělal hodněkrát. Jak je vůbec možné, že existují takoví otcové, co znásilňují své dcery? Kvůli jejich chtíči končí jejich dcery v blázinci a už nikdy nejsou schopné založit si rodinu. Anna je toho příkladem. Vstal a šel směr vrátnice, kde sloužil jeho dlouholetý přítel Dominik.
"Ahoj Dominiku," zapálil si.
"Ahoj Dane! Tak co nového?" usmál se na něho.
"Ani mi nemluv. Vyslýchal jsem tu Annu."
"Tu znásilněnou? Jo to musí být hrozný," pokýval hlavou.
"No já už musím domů. Poslouchej, kdyby se s ní cokoli dělo, volej, klidně i o půlnoci," poprosil ho.
"Spolehni se." Doktor odešel, nastoupil do svého Range Roveru a pomalu odjel. Nechtěl se nikam honit, a tak se snažil vychutnat si cestu, i když to moc nešlo. Pořád musel myslet na Annu...
"Tati a představ si, že..." spustila na něho jeho dcera Katkapři rodinné večeři. Doktor už byl dávno doma, ale pořád na dnešní práci musel myslet. Sešli se všichni. On, manželka Eva, dcera Katka i syn Matěj.
"To je skvělé Kači," řekl, aniž by věděl, o čem mluvila. Jeho dceři je třináct - přesně tolik bylo Anně, když se otec rozhodl zničit jí život. On by toto Kačce nikdy neudělal. Ani ho to vůbec nenapadlo, nebyl by toho schopen! Hnusila se mu ta představa.
"Ty mě vůbec neposloucháš!" zanadávala Kačka.
"Zlato, nechej tatínka, má starosti v práci," vložila se do toho jeho manželka, "miláčku, běž se už umýt a jdi si lehnout. Jsi utahaný." Doktor manželku poslechl, šel si dát rychlou sprchu a ulehl do postele. Převaloval se, nevěděl jak ležet, oka nezamhouřil. Po třech usilovných hodinách snažení se usnout, to vzdal. Slyšel manželku, jak potichu přešlapuje, jen aby ho nevzbudila... Kdyby tak věděla...
"Crrr!" zazvonil telefon.
"Kdo to otravuje?" zanadával rozespaná Eva. Doktor se podíval na budík - 3.00. Podíval se na displej - psychiatrie. Okamžitě vyskočil a vzal mobil: "Doktor Rychlý!"
"Dane, to jsem já Dominik..." uslyšel tichý hlas kamaráda.
"Co se stalo?" znervóznil.
"Jde o Aničku," hlesl. Srdce mu bušilo jako o závod.
"Co se děje?!"
"Spáchal sebevraždu. Pořezala si žíly o střepy sklenice. Je mi to líto..." hlesl. Doktor zavěsil, šokovaně si složil hlavu do dlaní a rozbrečel se. Ano, brečel. Plakal kvůli holce, kterou dnes viděl poprvé a naposled. Škoda jejího života Nemohl tomu uvěřit - Anička už není mězi živýma. A to ji chtěl pomoc!
"Zlato, to bude dobrý," obejmula ho Eva. Na nic se neptala, věděla, že je to zbytečné.
"Ne nebude. Pro Aničku už ne..."


Tak další smutný příběh. Já vím, jsem hrozná. Tento příběh jsem napsala už dávno. Chci jenom říct - je mi strašně líto všech holčiček, dívek, žen, kteří byly znásilněny. Nedokážu si ten pocit představit... Nikomu nepřeji, ať se mu to stane. Lidi, kteří dělají takové věci, by měli zasloužit ten nejhorší trest. Bohužel počet znásilnění pořád roste a zřejmě neexistuje nějaká zaručená ochrana. Tento čin vás poznamená na celý život a po zbytek něho budete žít jenom ve strachu... A to je přeci nejhorší pocit na světě...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama