Srpen 2013

Že by absence?

31. srpna 2013 v 23:07 | Gabriela |  Messages
Ano, už je to asi tak. Zítra se už stěhuji na intr a od pondělí začne ten blázinec zvaný škola -_- Netvrdím, že sem nic nepřidám, jakmile budu mít čas, hned sem něco přidám. Problém je, jestli budu mít čas.
Už ani včera a dneska jsem nepřidala žádný článek. Jednak kvůli tomu, že si užívám poslední dny prázdnin a večer jsem šla s přáteli ven. Ale hlavně - nemám inspiraci. Říkala jsem si, že bych mohla napsat nějakou povídku, otevřela jsem Word, a nenapsala ani hlásku. Prostě, moje pocity, které jsem popisovala v deníku č.7, stále přetrvávají. A v takovémhle stavu mi dělá problém napsat i tenhle článek.
Takže bych se tímto chtěla omluvit Adél a Dennie, že teď nebudu tak často komentovat na jejich blogu. Ale jestli budu mít aspoň chvilku čas, hned něco okomentuju a napíšu nějaký článek ;)
Absence potrvá maximálně do pátku 6.9.!

Happy 20th B-day, Liam! :)

29. srpna 2013 v 20:55 | Gabriela |  I love...

Ano, je to tak! Přesně před dvaceti lety se narodil náš Liam Payne! :) Ten "taťka", kterého všechny milujeme pro jeho sladký úsměv, strach z lžiček, úžasný hlas a opětovný pohled jeho očí.
Nebudu tu to zdržovat (přece jenom, nejsem v nejlepší formě na sáhodlouhou gratulaci).
Tomuto úžasnému klučinovi přeji hodně štěstí, zdraví, lásky, hodně úspěchů s kapelou, ať ho ti čtyři pošuci "kolegové" moc neštvou a ať to s něma ještě nějaký ten pátek přežije ;) A pro polovinu světa, si myslím, by bylo dobré, kdyby jim to vydrželo minimálně ještě tak 40 let! :)
Každopádně mu taky přeji rodinnou pohodu a hodně štěstí ve vztahu se Sophií :)

Emptiness is shit! (aneb deník č. 7)

29. srpna 2013 v 20:36 | Gabriela |  Diary
Tak fajn, ten pocit prázdnoty se opět začíná dostavovat a já opět začínám nervóznět. Prostě nesnáším ten pocit, kdy si myslíte, že všechno bude v pohodě, a přitom víte, že nebude. Namlouváte si to. Proč? Aby jste v neděli přijeli na internát, tvářili se, že jste nejvíc v pohodě a potom v noci nemohli usnout z té prázdnoty uvnitř vás?! No, takhle bude zřejmě vypadat mé nedělní odpoledne -_- Nejhorší je, že nikdo mi nepomůže. NIKDO. Mám toho tolik na jazyku, ale nevydám ze sebe ani hlásku. Proč? Nevím. Možná z toho strachu, který ve mně čím dál víc sílí.


Family dinner!

29. srpna 2013 v 20:11 | Gabriela |  I love...
Včera jsem sem nic nepřidala, jelikož jsem byla se svou rodinou na večeři. Včerejší večer byl totiž první o prázdninách, kdy jsme se sešli všichni pohromadě. A navíc jsme se sestrou rodiče pozvaly, protože jsme se jim chtěly aspoň trochu odvděčit za to všechno, co pro nás udělali.
Bylo to krásné sedět se svými nejbližšími u jednoho stolu a povídat si o věcech (které mě sice vůbec nezajímali, ale co už) a řešit je, jakoby to byly nejdůležitější věci na světě.
Včerejší večer jsem si užila tak jako nikdy předtím. Škoda jen, že to trvalo pouze pár hodin. Potom totiž odjela sestra s přítelem k nim domů a my tři zůstali opět sami...

Tento obrázek a hlavně ten citát se mi strašně zalíbil. Vystihuje to totiž úplně přesně moji rodinu a myslím, že ne jenom moji :)



Vypnutý mozek je holt bestie -_-

27. srpna 2013 v 19:06 | Gabriela |  Messages
No děti moje, dneska nic kloudnýho nepřidám, jelikož mám totálně vyplo. V hlavě mám prázdno, jak kdybych včera celý den prohulila O.o Dneska se jenom tak flákám, nejsem schopna si ani číst. Vzhledem k tomu, že jsem si slíbila do konce prázdnin dočíst knížku a ještě mi zbývá 200 stránek, tak jako nic moc -_-
Přesto se pozastavím nad jednou věcí. Nad vystoupením Miley Cyrus na VMA. To bylo... Fuj. Tu písničku We Can´t Stop mám jinak ráda, i když už i ten videoklip mi přišel docela trapný s tím, jak tam pořád vyplazovala ten jazyk. Ale to představení? Prostě odporné. Já bych se styděla vylézt už jenom s tím, co měla na hlavě... Jestli si Miley myslí, že takhle si získá své fanoušky, tak je to podle mě přesně naopak. Odpornější vystoupení jsem snad zatím neviděla...


Deniska se spřáteluje! :)

27. srpna 2013 v 18:25 | Gabriela |  Messages
To je tak, když vám jedna z vašich nejlepších kamarádek řekne až po dvou měsících, že má blog :D Každopádně si velice vážím toho, že se se mnou spřátelila, protože obvykle to nedělá. Přeji jí hodně úspěchů v blogerském životě a nejen v něm ;) Tady je její blog http://dennie-diary.blog.cz/


P.S. v neděli to rozjedem! :)

Don´t forget

26. srpna 2013 v 20:38 | Gabriela
Tak jsem se dneska opět nudila -_- A vzniklo z toho tohle. Dostala jsem inspiraci, tak doufám, že se vám bude líbit stejně jako mně. Enjoy! :)´


"Néé!" vypnul jsem budík, který mi začal zvonit o půl šesté ráno. Kdybych neměl nový mobil, flákl bych jím o zeď. Vůbec se mi nechtělo vstávat, ale co se dalo dělat. Práce je práce. V osm hodin jsme měli rozhovor v televizi o This Is Us. Už zase. Pořád dokola - stejný otázky, stejný odpovědi, akorát jiní moderátoři. Na konci vždycky zazpíváme Best Song Ever a tím to končí. Uf.. Už i z těch písniček mi docela dost slušně hrabe. Podíval jsem se na sebe do zrcadla. No do prdele! Já vypadám! Musím se sebou něco udělat!
Po hodině jsem vyšel z koupelny spokojen sám se sebou, takhle můžu vyjít mezi lidi. Vzal jsem si klíčky od auta a vyšel ze své nové vily, kterou jsem si koupil před týdnem. Venku už čekali paparazzi, hned mě začali fotit, jak já to po ránu nesnáším. Spí vůbec někdy tito lidé? Rychle jsem nasedl do auta a vyjel směr televizní studio.
"No Zayne, kde jseš? Čekáme jenom na tebe!" takhle se se mnou pozdravil Harry. Pěkný přivítání.
"Tobě taky přeji dobré ráno. Copak bad boyi?" plácl jsem Liama přes hlavu. Jen se na mě zabijácky podíval a dál surfoval po internetu. Povzdechl jsem si.
"Tak pojďte, za pět minut začínáme," přišla pro nás taková postarší plnoštíhlá paní. Všichni jsme se neochotně sebrali a vyšli.


Suprrgirl is coming! :)

26. srpna 2013 v 20:20 | Gabriela |  Messages
Neděste se toho názvu, je to jenom oznámení, že mám novou Aff, Adél! Patnáctiletá holčina, která má neuvěřitelný blog, mnohem lepší než já -_- :D Kdo chce číst její blouznění, honem sem - http://suprrgirl.blog.cz/ !!!

Just let it rain :)

26. srpna 2013 v 14:44 | Gabriela |  I love...

Ano, tohle počasí jsem už dlouho potřebovala! Sedět na balkóně a dívat se, jak kapky deště dopadají na střechu garáže, je prostě úžasný :) A neznám lepší pocit než se dívat na tu krásnou regenerující se přírodu a u toho poslouchat Brendana Jamese :3


Tato písnička mě už hodněkrát neuvěřitelně inspirovala a uklidnila. Dává mi do duše takový pocit jistoty, útěchy, lásky. A když spojím déšť s touto písní, je to neuvěřitelný pocit síly a vítězství. Ten pocit právě prožívám a cítím se neskutečně. Nechci, aby to skončilo! So just let it rain :)

Diary 6

25. srpna 2013 v 22:22 | Gabriela |  Diary
Okej... Ani nevím, kde začít. Celý prázdniny jsemse tu nevypsala ze svého života a teď se v mé mysli honí myšlenky, kde mám začít dřív.
Snad možná tím, že můj první ročník na gymnáziu byl ukončen úspěšně. Měla jsem vyznamenání, což mi všichni přáli (až na jednu osobu, ale nevermind). Hned ten den jsem se odstěhovala z intru domů a ještě ten den jsem se zase přestěhovala na Pastviny. Ano, celé mé prázdniny byly strávené na Pastvinách. Bohužel ne jako dovolená, ale jako tvrdá dřina. Pracovala jsem jako pomocná síla v kuchyni, dělala jsem myčku, škrabala brambory... Byla to hodně velká dřina, navíc jsem tam byla každej den a když jsem si chtěla vzít den volna, šéf měl už blbý kecy. Ani nevíte, kolik jsem probrečela dní, když jsem už padala na držku, snažila jsem se, a nakonec jsem i přesto nebyla dobrá. Byla jsem totálně zničená, začala jsem zase kouřit (za což se nestydím, zastávám názor, že je to každého věc, jak moc si ničí zdraví).


I love...One Direction!

25. srpna 2013 v 21:39 | Gabriela |  I love...

Ano, už je to tak - jsem další bláznivá fanynka 1D. A nestydím se za to! Vždyť kdo těmto úžasným klukům může odolat?! Jen blázen! One Direction je moje druhá nejoblíbenější kapela (první jsou prostě Beatles, přes to nejede vlak -_-). Dozvěděla jsem se o nich těsně po konci X Factoru a začala jsem o nich všechno zjišťovat a čekala dokud nevydají svůj první oficiální singl. Rok mi vydržela tato mánie, ale potom v prváku na gymplu to ze mě odpadlo. Prostě mě už tak nezajímali, jenom jsem si občas pustila nějakou jejich písničku. Jenže letos v létě jsem strávila skoro celé léto v místě, kde nebyl internet. Jakmile jsem přijela domů, hned jsem začala surfovat na stránkách o 1D, ani nevím proč. A tehdy to opět začalo. A tentokrát mě to jen tak nepustí, a to vůbec nevadí. Všichni okolo mě je nesnáší a odrazují mě od nich. Ale když je miluješ, není co řešit ;)




Co je život?

24. srpna 2013 v 20:07 | Gabriela |  Just like that...
Co je život? Pro někoho je to jenom osoba, na kterou se podívá a ví, že vše je v pořádku. Po někoho je to práce, rodina, peníze, sláva. Takhle by se dalo pokračovat dál a dál. Víte, v dnešním světě si nikdo z nás pořádně podle mě neuvědomuje, co je to život. Všichni se ženeme za prací, penězmi, nemáme ani čas se na chvíli pozastavit a všímat si té krásy kolem nás. Rodiče by si měli naplno užívat svůj čas se svými dětmi, dokud ještě můžou. Kariéristi by si měli uvědomit, že sláva a úspěch není to nejdůležitější v životě. Je to rodina. Pocit, že jste šťastní a na správném místě máte pouze tehdy, když jste se svými nejbližšími.
Život je krásná dívka se zlatými vlasy, které jí postupně vypadávají, až bude celá plešatá. Život je také mrzutý stařík, který všechny od sebe odhání. Život je někdy jako mořská vlna, nedá vám čas se nadechnout a už vám dává další ránu. Nad životem se musíme pořád jenom smát, jinak nás pohltí a my zapomeneme, co slovo smích znamená. Všichni, kteří nenávidí svůj život by se měli zastavit, nadechnout a začít odznova. Nikdy není pozdě začít žít. Vždycky jde udělat něco, aby byl váš život ještě lepší. A i když vás někdy život srazí na kolena, vy musíte vstát, podívat se mu do očí a vysmát se mu. Protože i když je život někdy hodně trvdý, i přesto je krásný a stojí za to ho žít! :)


No a co?

24. srpna 2013 v 19:39 | Gabriela |  Messages
Další z důvodů, proč jsem sem tak dlouho nepsala byla taková nepříjemná věc. Už od začátku tohoto blogu si jsem vědoma, že na můj blog nikdo nechodí, maximálně o něm ví asi tak pět lidí. Takže všechno, co tady píšu je vlastně k ničemu, protože to nikdo nečte. A přesně takhle mi to podala moje "kamarádka". V podstatě se mi vysmála do obličeje, protože mě prý nikdo nemá rád a nikdo ani nečte ten můj zasranej blog o hovnech. To se mě hodně dotklo. Ale potom jsem si uvědomila, že má možná i pravdu. Vždyť sem doopravdy nikdo nechodí a píšu tu samý kraviny (i když ty jsou pro mě důležité). Byla jsem z toho taková sešlá, špatná a i proto jsem sem nepsala.
Pak jsem si ale uvědomila jednu věc. Už když jsem zakládala tento blog, bylo mi jasný, že se nijak neproslaví a nebude mít dobrou návštěvnost. Věděla jsem to, ale i přesto jsem si ho založila. Proč? Protože miluji psaní, blogování mě baví a ani nepotřebuju, aby někdo četl ty moje zasraný hovna. Pro ten pocit, kdy se na chvilku odpoutáte od okolního světa a prostě píšete, bych vraždila. O to mi jde. Mně to psaní pomáhá duševně, odreaguji se, prostě se vypíšu. A o tom to je - nejdůležitější je, že vás to baví.




Veliká omluva

24. srpna 2013 v 16:29 | Gabriela |  Messages
Sama nevěřím tomu, že jsem se nakonec dokopala něco na tento blog napsat. Nebyla jsem tu skoro tři měsíce. Už několikrát jsem se říkala, že sem prostě musím něco napsat... Ale prostě to nešlo. Měla jsem pocit, že jsem zapomněla psát, neměla jsem sílu a ani chuť. Měla jsem v sobě jakýsi vnitřní blok, který ještě teď sotva překonávám.
Chtěla bych se omluvit také Evush, na jejíž blog jsem nechodila, i když jsem měla. Bohužel se Evush rozhodla skončit se svým blogem, což je mi moc líto.
Takže se ještě jednou omlouvám (jestli je vůbec komu, když na tento blog nikdo nechodí) a přísahám, že teď se budu hodně snažit překonat ten svůj vnitřní blok.