Emptiness is shit! (aneb deník č. 7)

29. srpna 2013 v 20:36 | Gabriela |  Diary
Tak fajn, ten pocit prázdnoty se opět začíná dostavovat a já opět začínám nervóznět. Prostě nesnáším ten pocit, kdy si myslíte, že všechno bude v pohodě, a přitom víte, že nebude. Namlouváte si to. Proč? Aby jste v neděli přijeli na internát, tvářili se, že jste nejvíc v pohodě a potom v noci nemohli usnout z té prázdnoty uvnitř vás?! No, takhle bude zřejmě vypadat mé nedělní odpoledne -_- Nejhorší je, že nikdo mi nepomůže. NIKDO. Mám toho tolik na jazyku, ale nevydám ze sebe ani hlásku. Proč? Nevím. Možná z toho strachu, který ve mně čím dál víc sílí.




Nevím, kam patřím. Během prázdnin jsem žila v úplně jiném prostředí než v Olomouci. Byla jsem ráda, že jsem se přizpůsobila lidem tam, a teď se mám zase vrátit do města, kde je zase druhá stránka mé osoby ve svém živlu. Připadám si jako roztrhaný pes, kterýho někdo odkopl a on chudák neví, kam jít. Má zmatek ve svém malinkatém mozečku, stejně jako já.
Znáte ten pocit, jako kdyby jste si sundávali postupně vrstvy svého obličeje a každá ta vrstva představovala vaše jiné já? Protože přesně tenhle pocit já mám. Otázka zní, co až dojdu k té poslední vrstvě. Co bude potom?!


Tak strašně ráda bych se vybrečela, ale nejde to. Jsem tak otupělá, že mi nejde ani brečet. Brečet budu až další týden, kdy ten tlak na mě začne znova působit a já se budu moct krásně rozkrájet. Jenže já jsem prostě tak mimo, že si ještě ani nebalím, ani si nedělám herbář do biologie, ani nepřemýšlím nad tím, že se další týden už budu muset učit. Já prostě momentálně nepřemýšlím nad ničím...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adél Adél | Web | 30. srpna 2013 v 18:11 | Reagovat

Páni. Dokonale jsi popsala moje občasné stavy.
Je mi líto,že se takhle cítíš,ale přesto musím napsat - Naprosto dokonale jsi to popsala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama