Prosinec 2013

Rudý baron

27. prosince 2013 v 23:25 | Gabriela |  I love...


Do filmu, který popisuje příběh Manfreda von Richthofena jsem se doslova zamilovala. Film byl natočen v roce 2008 režisérem Müllerschönem. Na ČSFD má hodnocení 63 %. Čím ale film zaujal mě?
Tak ze začátku kamerou a skvěle natočenými leteckými scénami. Líbilo se mi také plynutí děje. Režisér si dal hodně záležet na výkonech herců, hlavně Matthiase Schweighöfera. Ve filmu si můžete také všimnout docela velkého množství českých herců.
Nehodlám to tady nějak rozepisovat, protože recenzím filmů moc nerozumím. Co vás ale musí vést k tomu, aby jste se na tento film podívali? Zvědavost. Zajímal mě příběh von Richthofena, proto jsem se na to podívala. Pravda je i taková, že jsem se na to podívala taky kvůli Matthiasovi, neboť je to jeden z mých nejoblíbenějších herců. Ať tak či tak, stoprocentně doporučuji se na tento film podívat. Budete unešeni a na konci filmu budete brečet jako já.




Diary 9

23. prosince 2013 v 1:14 | Gabriela |  Diary
Uf... To je tak, když si člověk v jednu ráno uvědomí, že už přes dva měsíce nenapsal na svůj blog. A proč? Proč pořád zapomínám na slova jako internet, blog, facebook? Jednoduchá odpověď - nedostatek času.
Ptáte se, co se pořád děje, když nemám vůbec žádný čas? Tak nějak všechno a zároveň nic. Člověk se ani nezastaví a až ve chvíli osamocení si uvědomí, jak rychle promrhal pár měsíců svého života. Teď jde ovšem o to, jestli je promrhal dobře nebo špatně. A v mém případě beru tu první možnost. Sice si skoro vůbec nepamatuji, co všechno jsem dělala - vlastně pořád to stejné. Chodila s kamarádkami do kaváren, šprtala se, pařila, smála se, zpívala, četla, spala... Over and over again.
Ano, mám skvělý život. Potíž je, že v tom shonu si to ani nestíhám uvědomit. Když jdu s kamarádkami ze školy, na město, cítím tu lásku kolem mě. Zním možná dost debilně, ale na každém kroku si všímám té lásky. To je všechno, čeho si všímám. Nic víc. Žádnou originalitu v mém životě nečekejte. Nežiji sice v úplném stereotypu, ale i tak mi z toho šibe. Už teď bych vám mohla přesně popsat můj další týden ve škole. V neděli pojedu na intr, v pondělí přetrpím osm hodin ve škole, pojedu do hudebky, půjdu na aerobik....a takhle bych mohla pořád pokračovat. Je to začarovaný kruh, ze kterého není úniku.

I přesto svůj život miluji. Pohnula jsem se někam dál, někde hluboko ve své duši. Objevila jsem můj vkus, konečně aspoň trochu vím, co chci. Cha, teď si uvědomuji, jak zním směšně. Na jednu stranu vím v určtých věcech, co chci a na druhou jsem zmatená. Bloudím v začarovaném kruhu, ze kterého nemůžu najít cestu ven, ač se snažím, jak se snažím. Snad jednoho dne najdu cestu ven...