OMG you´re back again!!! (diary 10)

24. ledna 2014 v 22:27 | Gabriela |  Diary
Uff...Taky si vždycky tak oddechnete po tom vyčerpávacím lednu? Všichni učitelé vás štvou, mučí, trápí písemkami a vy se nedokážete ani bránit. Je vaše povinnost chodit do toho ústavu zvaný škola a učit se do večera jenom kvůli známkám. Já osobně jsem tento leden moc nedávala... Přišla jsem ze školy a učila jsem se do noci, brečela jsem, byla jsem nervózní, moc jsem nejedla. A nakonec nemám ani vyznamenání - to zasraná biologie mi to pokazila. Jak jinak. Já a biologie jsme nikdy nebyly kamarádky.
A při tom všem spěchu jsem ještě musela řešit svoje osobní problémy. To nejsou ani tak problémy, já si z nich pouze problémy dělám. To je tak, když se zase zamilujete a jste z toho totálně v háji - jako já.

Víte, člověk by si už skoro myslel, že má takový to zamilování na první pohled už za sebou. Jenomže pak přijde kluk, kterého jste vídala už rok a pár měsícú. Avšak až teď je pro vás důležitý. Proč? Sami nevíte. Ano, je to sice úplně přesně můj typ - obyčejný kluk, hodný, hulí.... Ale proč jsem se do něj musela kurva zamilovat?!
Začalo to docela nevinně - to když jsem ho oslovila, aby vrátil kamarádce pravítko. Chudák nevěděl, jak se jmenuji. Chápu to, sama jsem si tehdy musela vzpomenout na jeho jméno. No a potom jsme se víc seznámili v hospodě. Přišel, až když jsem byla docela v náladě (dobře, byla jsem prostě ožralá), a tak jsem neměla zábrany a normálně se ho ptala. To bylo fajné (jak ráda říká má kamarádka). Potom stačil jeden pokec na chodbě o přestávce, tanec na koloně a bylo to v háji. A to totálně.
Chci s ním být. Bohužel jsem typ člověka, který se bojí někoho oslovit, jelikož mám trauma z mojí postavy. Bojím se mu napsat, protože se bojím odmítnutí. Víte, jak je těžký kolem něho chodit a vědět, že s ním nikdy nebudete?!


Dobrá, celkově to nemůžu vědět, jelikož jsem ani pořádně nic nezkusila. Na to jsem moc podělaná. I když si zase říkám, že "žijeme len raz", tak proč to nezkusit....Ale potomse vynadám do krav a je to ;) To jsem prostě celá já.

Nejlepší písnička ever!

Teď něco z jiného doušku. Taky jste někdy měli chuť rozbít polovině své třídy hubu? Já jo, strašnou. Miluju lidi, kteří několik měsíců nekouří a pak si vzpomenou,že by se mohli začít chovat jako borečci a jdou si jednou zapálit a hned z nich jsou největší borci na světě. Přesně taková je naše třída. Teda pár vyvolených lidí, přesněj řečeno. To ale stačí. Většina těchto lidí nemá na našem Gymnáziu co dělat, protože to jsou prostě vymaštěnci, kteří měli štěstí. V průběhu roku na celou školu serou a na konci pololetí vás označí za šprta, jelikož máte dobré výsledky a oni ne. Nejhorší je, že v naší třídě je holka, která si myslí, jak ji všichni milují a jak je úžasná. Vlastně tam máme dvě takový holky. Obě dvě taky nedávno šly kouřit. A zrovna tehdy jsem si vzpomněla, jak ještě před pár měsíci se udusily z jednoho prda. Musela jsem se začít smát. (btw. obě dvě dnes nebyly ve škole - a to byl najednou klid!)
Myslím, že jsem si tu už dost vylila sví srdce a nervy. Vlastně jsem zjistila, že život je nespravedlivý. Lidi, kteří si to nezaslouží, se mají v životě nejlíp. Co naděláte. Nám ostatním nezbývá nic jiného než bojovat.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama