Květen 2014

Monstra s jménem Barbie a Ken

5. května 2014 v 19:38 | Gabriela |  Just like that...
Doopravdy nemám nic proti zkrášlování svého zevnějšku. Nikdo přece nechce vypadat jako nechutný roztoč. Mastné vlasy, scvrklá pokožka, vytahané oblečení... Je toho hodně, co se ostatním nelíbí na lidech. Je mi také jedno, jak se lidi oblékají. Každý máme právo nosit módu, která nám přirostla k srdci. Hiphopeři, metalisti, namakeupované barbínky (kterým s oblibou říkám "paštiky"), rockeři, pohodáři - tyto styly musíme respektovat, ať chceme nebo ne. Žijeme přece ve svobodné zemi.

P.S.

3. května 2014 v 19:38 | Gabriela |  Messages
Malé oznámení, jakožto poslední článek tohoto dne. Vím, že na tento blog skoro nikdo nechodí, ale to nevadí, mně to pomáhá (nebudu to dál rozebírat, řešila jsem to v předcházejících článcích).
Jedná se o mé deníky. Víte, píšu si vlastně dva deníky - jeden opravdový deník, kam se svěřuji jako svému nejlepšímu kamarádovi a vypíšu si tam do detailu své emoce. No a potom deník zde na blogu, kde spíše píšu formou, kterou lidi uvítají více. Prostě to píšu tak, jak to říkám.
Když jsem totiž před pár minutami dopisovala deník č.12, uvědomila jsem si, že to píšu tak nějak...prostě...nevím, drze, hubatě? To jsou asi ta správná slova. A jenom chci, abyste si nemysleli, že jsem taková i v normálu. Mnozí z vás možná z deníků chápou, že jsem nějaká puberťačka. Pravda, tak přidrzle se chovám i v normálu, ale to je vše. Už dávno nejsem v pubertě, zaplaťpánbůh za to. Jsem prostě normální, hubatá holka. Tečka.

Ano, ano, ano...(diary 12)

3. května 2014 v 19:31 | Gabriela |  Diary
Nesnáším. Toto slovo v sobě obsahuje tolik emocí. Zvláštní, že jedno slovo dokáže vcelku dobře vystihnout vaše momentální rozpoložení.
Tak já třeba momentálně nesnáším, když mi někdo dává najevo, že jsem vlastně ještě pořád malý fracek bez jakékoli svobody. Je zbytečný některým lidem pořád dokola říkat, že za půl roku mám osmnáct. Oni z vás stejně budou pořád dělat debily a malý děti.


Herbář...fuck that shit

3. května 2014 v 19:11 | Gabriela |  I hate...
Sedmikráska, kopretina, prvosenka, kopřiva.... Kdo to má kurva všechno fotit a popisovat?! Kdybych věděla, že na mém vysněném gymplu (který se PRÝ zaměřuje hlavně na češtinu, cizí jazyky a matematiku) se budu muset věnovat mému nejvíc nenáviděnému předmětu, tedy biologii, zdrhám kilometry daleko. A teď nám ještě naše milované učitelka dala za úkol herbářo 3O (!!!) kytkách!! Ať počítám, jak počítám, číslo 30 se mi pořád vzdaluje. To se řekne, jdi ven a vyfoť kytky. Jenže kde? Jaký? Nesnáším to. Nesnáším, když musím víkend trávit děláním nějaké pojebané seminárky do biologie. Ten, kdo vymyslel biologii, by měl shořet v pekle. Amen.


It´s a great day for hockey

3. května 2014 v 1:10 | Gabriela |  I wanna...
Jedna hodina ráno, čekání se chýlí ke konci a vy pijete několikátý hrnek teplého čaje. Ano, čekám na první zápas Penguins s Rengers. Chci to vydržet, doopravdy. Jenomže hlava mě už teď bolí z nedostatku spánku a oči se mi sami zavírají. Zívu pořád dokola a počítám každou minutu do půl druhé. Ale vydržím to. Aspoň na první třetinu. Přece to teď na konci nevzdám!
Být fanouškem nějakého klubu NHL není vůbec lehké. Jednak nemáte žádnou šanci se potkat s hráči osobně, ale hlavně musíte vstávat ve dvě ráno,jestli se chcete podívat na zápas. Super ne? Doopravdy je to na zabití.

Tak či tak, doufám, že Pens vyhrají. Ani nevíte, jak jsem fandila Rangers, aby vyřadili Flyers. Svůj úkol vykonali, můžou odejít. Teď se modlím, ať hrají příšerně, a Pittsburgh tak postoupí dál.

No a teď si jdu udělat další čaj. Nebo spíš kakao? Kdoví? Každopádně free your mind.... A fanděte Pens! Buckle up baby!


Překvapení!

2. května 2014 v 20:23 | Gabriela |  Messages
Nevím, co to do mě vjelo. Prostě jsem si řekla, že se mi už layout s Beatles nelíbí. A tak jsem se pustila do nového. Zabralo mi to asi tak tři minuty :D Ale je tu a já jsem nadmíru spokojena! :)
Problém v minulém layoutu byl především v barevnosti. Prostě z něho přímo křičelo, že jsem jedna z nejšťastnějších osob na světě. Když jsem ho dělala, cítila jsem se tak. Jenže teď jsem už trochu zase dospěla a pochopila jsem, že život není drama, ale přímo horor. Prostě... Momentálně jsem víc smutná než šťastná. A tak jsem si udělala tento layout, na který jsem pyšná! :) Doufám, že se vám taky líbí ;)

And you are.... (diary 11)

2. května 2014 v 20:04 | Gabriela |  Diary
Občas si říkám, na co vůbec žijeme. Narodíme se, studujeme, pracujeme, a pak prostě zemřeme. Nic po nás nezůstane. A přesto všichni lidi, všech 7miliard, se snaží být nejlepší, pořád se za něčím hrnou. Nechápu to. Člověk žije v neustálém stresu. Nedokážeme zpomalit, užívat si života naplno. I když třeba jedete na víkend s přáteli na výlet, stejně se strachujete, jestli vám vydrží peníze. Já si vždycky řeknu, že "sere pes", jenže potom se nervuju i kvůli debilní písemce z matematiky.
Heh, proč to vůbec píšu? Jsem asi zase trochu mimo. Občas prostě melu takový filozofický sračky...A teď k novinkám o mém so much booooring životě.