Ano, ano, ano...(diary 12)

3. května 2014 v 19:31 | Gabriela |  Diary
Nesnáším. Toto slovo v sobě obsahuje tolik emocí. Zvláštní, že jedno slovo dokáže vcelku dobře vystihnout vaše momentální rozpoložení.
Tak já třeba momentálně nesnáším, když mi někdo dává najevo, že jsem vlastně ještě pořád malý fracek bez jakékoli svobody. Je zbytečný některým lidem pořád dokola říkat, že za půl roku mám osmnáct. Oni z vás stejně budou pořád dělat debily a malý děti.




Podle mě je nejlepší takovým lidem prostě kývat na souhlas a dělat, že jenom oni mají pravdu. Co taky jinýho? Máte se před nimi rozbrečet a ukázat, jak jste ve skutečnosti slabí? Já to tak dělám pořád a věřte, zabírá to na jedničku. Většinou se ti lidi naserou a potom si mě už nevšímají. Takhle to mám teda aspoň s rodinou. Na ně to platí.
A proč to vlastně píšu? Dnes se opět vrátila má sestra domů. No, je vám možná jasný, že má nálada se dostala pod nulu. Doopravdy jsem neměla náladu na její debilní kecy. Světe div se, nebylo to ale tak hrozný. Dokonce jsem se s ní od srdce zasmála. Doteďka čumím jak tele z toho.


Takže jsemsi celý tento den hrála na šťastnou sestřičku. Poslouchala jsem jejímu vylévání srdíčka, trpělivě snášela její urážky... A jsem spokojená. Vydržela jsem to bez újmy. Zato miska s mákem to nevydržela - prostě jsem ji pustila a mák se ocitl v každém rohu kuchyně. A takhle vždycky naseru moji maminku. A právě ona ze mě dělá toho malýho nevysmrkanýho parchanta - pořád mi radí s herbářem, strachuje se, jestli to stihnu.... To je milé mami, teď můžeš být zticha, děkuji. Nesnáším, jak se ke mně chová. Jako k malému parchantovi. No co už. Jsem přece její malá holčička. Ach, ti rodiče jsou tak krásně naivní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama